Sherlock v písčitých močálech baskervillských – Alexandra Ratajová

Londýnský detektiv s adresou 221B Baker Street se v posledních letech prodral na plátna kin, do televizních stanic britských i amerických a nakonec do divadelního světa. V minulém ročníku plzeňské letní scény zrežíroval Petr Svojtka nejznámější Holmesův příběh – Psa baskervillského.
Ačkoliv loňské umístění festivalu do Proluky dodávalo příběhu v temných blatech autentičtější atmosféru, letošní reprízované představení nepozbylo vtipu a akčního tempa, které k detektivním příhodám patří. Sherlock Holmes v podání Pavla Baťka se snaží objevit příčinu smrti otce Henryho Baskervilla, aniž by přistoupil na pověry, že je za ni zodpovědný přerostlý děsivý pes pobíhající v močálech. V převlecích medvědích, cikánských a pojišťovacích se setkává s jednotlivými obyvateli blat ve snaze odhalit, kdo by za zločinem mohl stát. Doprovází ho věrný přítel doktor Watson, kterého Zdeněk Velen představuje divákům jako poněkud zpomaleného ňoumu neschopného logicky si propojit největší banality. Ani taková recese ale nevadí. Všechny situace a osoby jsou prezentovány s dostatečnou nadsázkou, což z inscenace dělá povedenou parodii. Většina postav jsou až podivuhodné kreatury: Doktor Mortimer a jeho posedlost lebkami, Henry Baskerville se slovní zásobou omezenou na ukazovací zájmena nebo Stapleton se svým psíkem Žerykem – malým neškodným plyšákem. Za svou úspěšnost a komiku inscenace vděčí především skvělým hereckým výkonům. Je očividné, že si herci své role dokáží užít a smích diváků jejich nasazení jen podporuje.
Plynulost představení je bohužel narušena v druhé polovině. Vyzrazení pointy probíhá v dlouhém hovoru, který by měl být spíše krátkou přestřelkou mezi všemi postavami. Zdlouhavost situace snižuje pozornost diváka navyklého na břitkost a rychlý spád. Na celkovém dojmu ale tento krach neubírá. Stejně jako náznaková scénografie, která se místy stává nefunkční. Kartonové kulisy se občas mohou zhroutit, ale naštěstí takové nedostatky podporují parodii a neshodí žádný vtip (jen sklenici s vodou).
Detektivka z viktoriánské Anglie se na písčitých blatech U Zvonu úspěšně zanořila až po pas mezi plzeňské diváky. Holmes vyřešil baskervillské prokletí, Watson z toho získal ženu – dceru hlavního padoucha a Moriarty se utopil v močálu. Jak prosté.
Alexandra Ratajová, studentka Katedry teorie a kritiky DAMU, 1. ročník